Ano, to je fakt. A platilo to odjakživa. Teda minimálně od té doby, kterou si pamatuju. V dětství jsem psala s vášní a pořád. Pak jsem nějakou dobu psala jenom okrajově. No a potom jsem se do toho pořádně položila. Jako copywriter vám popíšu svoji cestu…

Malá pisatelka Karla

Už jako malá jsem měla desítky různých sešitků. Deník. Zápisník na myšlenky. Sešit na citáty. Blok na verše a taky na písničky. Notes s dopisy, který jsme si házely s kamarádkou Míšou do schránky. Chytač povídek… V časech základní školy jsem měla jasno. Chtěla jsem psát. Tenkrát jsem měla přezdívku Karla, protože jsem toužila vystudovat češtinu a literaturu na Karlovce. Z toho období mi zůstala akorát ta Karla, moje skvělá kamarádka z Hanspaulky, kterou jsem v základkových časech poznala. A taky to psaní. To mi ze života nevymizelo nikdy. Volání duše prostě obelstít nejde.

Texty a zase texty

Za svůj život jsem napsala opravdu obrovské množství všemožných textů. Pro agentury, ve kterých jsem pracovala. Pro mé vlastní klienty. Pro známé i přátele. Tiskovky a články novinářům. Blogy na všemožné weby, které jsem z velké části otextovala taky. Reklamní texty na brožury a pozvánky všeho druhu. Rozhovory se zajímavými lidmi. Jednou, když jsem psala pro EvenTree o expertce na krizovou komunikaci, ve mně Hanka Hejsková zanechala stopu. Chtěla jsem po ní do článku fotky. A taky odkaz na webovky. A ona mi řekla: „Já jsem taková ta kovářova kobyla, co chodí bosa.“ Uvědomila jsem si, že to jsem taky. Ta bosá kobyla. A že mě to teda pěkně štve. Protože psavců, kteří se prezentují všemožnými blogy o čemkoliv a mají vymazlené webovky, je hodně. Mnohdy toho pro jiné třeba moc nenapsali, ale sebe prostě prezentovat umí.

Matka s dvojčaty u prsou a prsty na klávesnici

A pak jsem tu byla já. Upachtěná matka, co se během šestinedělí snažila z těla vydolovat mlíko pro dvojčata. Protože jsem umanutá. A umanula jsem si, že ty svoje dva řvouny prostě odkojím za každou cenu. Takže jsem každou možnou chvíli přikládala obě děti, vážila je, odsávala, jedla přírodní preparáty pro nastartování laktace, vařila vývary a taky přebalovala a chovala tu jednoho, tu hned druhého. Ruce nestačily, prsa nejdřív taky ne. No a k tomu jsem po nocích mezi střídavým vstáváním k Šimonovi i Matoušovi, což bylo v průměru cirka dvanáctkrát během jednoho měsíčního svitu, textovala webovky pro architektku a dělala textové poradenství koučce, která se věnuje vzdělávání. A přesto, že jsem se věnovala textům jiných za každé situace, jsem si nenašla prostor pro sebeprezentaci a aspoň jednoduché webovky, které by světu daly zprávu, že tu jsem. Že existuju. Já, copywriter. Žena s duší psavce, která texty žije.

Těší mě. Jsem Eva Wolf Pechová, copywriter

Tak teda jo. Konečně. Přišel čas a já to světu na vědomí dávám. Po třech letech s dvojčaty na krku, ve kterých jsem svoji vášeň, která mne i živí, neopustila ani na okamžik, spouštím s pomocí své parťačky a kamarádky Petry svoje psací webovky. Jsem tu a píšu. Srdcem.