Odsun z Prahy na venkov neznamenal jen ztrátu blízkosti rodiny a přátel. Ale i všech dosud skvěle dostupných zábav v podobě kaváren, výstav, divadel, parků, restaurací a hlavně podniků s pivy z malých pivovarů. A taky služeb, na které jsem byla zvyklá. Třeba mojí kadeřnice, kam jsem chodila od puberty.

Eva, moje kadeřnice

Moje kadeřnice Eva je profík. Aby ne. Taky pracuje s profesionální vlasovou kosmetikou, pod jejíž značkou se i pravidelně školí. Když od ní odcházím, připadám si jako Bohyně. Navíc je u ní příjemně. Čisto a voňavo. Když u ní jsem, stará se jen o mě, maximálně o jednu další zákaznici. A má to skvěle načasovaný. No jo. Jenže já jsem se od ní odstěhovala sto kiláků daleko. A taky jsem si pořídila dvojčata, která potřebovala co chvíli kojit (jedno nebo druhé či rovnou obě najednou). A která nespala v autě ani v kočáru (prostě super hyper dětičky, které neustále pěly hlasité ódy o tom, jak je život móóóc baví). A tak jsem si musela za kadeřnici Evu najít místní náhradu.

Sen o vlasech nad zadek

Ze začátku jsem byla nadšená financemi, které jsem za služby nové kadeřnice vydávala. Oproti kadeřnici Evě byly třetinové. A taky jsem ji měla kousek od domu, takže se vše dalo logisticky zvládnout tak, aniž bych musela chovat na klíně při barvení vlasů obě mimina. Pokud za mě teda manžel mohl držet stráž… No jo! Jenže moje nová kadeřnice si svou nízce stanovenou cenu za své služby kompenzovala tím, že si ke mně pravidelně přiobjednávala další dva, tři, někdy i čtyři zákazníky. Já jsem pak seděla na sedačce s hlavou namatlanou no name peroxidovou barvou ne půl hodiny, ale hodinu. Někdy taky hodinu a půl, když se zadařilo. Nedošlo mi, že by to mohl být problém. Věřila jsem jí. Mile se usmívala a cukrovala. Až do doby, kdy se z mých vlasů staly gumičky, které mi na krku odpadaly na délku krátkého mikáda. Jinde se lámaly nebo jsem je trhala sama hřebenem při snaze učesat je (alespoň) po umytí. Přestože jsem na ně byla extrémně něžná.

Pojednání o důvěře

No umíte si představit, jak jsem se cítila. Moje dlouhé vlnité vlasy byly mojí radostí. Postava ještě nebylo to pravé ořechové, ale vlasy, ty jsem si hýčkala. Při stížnosti nové kadeřnici na jejich aktuální stav jsem se dozvěděla, že jsem si vlasy nejspíš zničila sama tím bio šampónem, kterým si je doma myju. Že ty jsou nejhorší. A že ona si není vědoma toho, že by něco udělala špatně. Nabídla mi, ať k ní přijedu, že mi dá na vlasy speciální kúru. Což jsem pochopitelně odmítla. Protože vážení, pro mě je důvěra křehká věc. A co se stane, když mi nějaká žena sáhne na vlasy a zničí je? Důvěra je ta tam. Doživotně. I kdyby ta kúra byla pozlacená a cestu ke kadeřnici jsem měla potaženou fialkovým kobercem s lotosy (což se nikdy nestalo, já byla většinou ráda, když měla kadeřnice jakž takž poklizeno).

Správná lekce něco stojí

Doma jsem si pobrečela. Víc než několikrát. Do zrcadla jsem se radši nedívala, vlasy nemyla. Nakonec jsem si řekla, že je to prostě jenom další překážka, přes kterou tady musím přejít, protože skoky hluboké nejsou jednoduché. A taky že je to další životní lekce. Zavolala jsem své kadeřnici Evě a za týden jsem už byla u ní na ozdravné kúře za několik tisíc. Pila jsem kafe, vedle mě hořela svíčka. Všude krásná vůně, klid a pořádek. A u mě milá žena, která se už zase starala o mé vlasy. Ano, starala. Neničila je. Jo! Byla to drahá lekce. Stála mě nejen těžce vydělané peníze mou noční prací, protože jsem si musela koupit další speciální přípravky pro péči doma a každou návštěvu nechat kadeřnici Evu aplikovat ozdravné masky na mé posmutnělé dříveháro. Ta lekce mě stála i moje vlasy. Tedy velkou část z nich. Kadeřnici Evě se je ale podařilo zachránit. Rozhodně jsem nemusela nakrátko, jak to ze začátku vypadalo. V současné době roste má kštice zvesela dál. A můj sen o vlasech nad zadek? Už zas vypadá reálně. Ne tak, jak vypadal před více než rokem.

A jaké z toho plyne ponaučení?

Není všechno skvělé, co levné jest. Jsem sice chodící srdce na dlani, ale od jisté doby poslouchám svoji intuici. A za kvalitní péči si ráda připlatím. Za výše stanovenou cenou se většinou neskrývá jen vybudovaná značka. Ale spolu s ní taky zkušenosti. Péče. Zodpovědnost. Lidskost. Kvalitní servis. A hlavně slušnost. No prostě možnost dát důvěru a nebýt zklamán. A u vlasů, milé dámy (a pánové), je důvěra k nezaplacení.